Zdálo by se, že instalací kamer, které budou sledovat potřebné prostory a okolí domů, se vše snadno vyřeší. Je to dobrý směr, ale je třeba splnit také příslušné podmínky pro jejich provoz tak, aby byl dodržen zákon o zpracování osobních údajů (tzv. GDPR), a také občanský zákoník.
Pokud se kdokoli rozhodne instalovat kameru, která bude snímat jeho dům, dvorek, zahradu, nemusí ve vztahu ke zpracování osobních údajů řešit nic, protože se jedná o tzv. osobní potřebu a na tu se GDPR nevztahuje. Nicméně pokud jsou kamery v rodinném domě a na pozemku, měly by osoby, které se v domě pohybují, o kamerách vědět a souhlasit s tím, že jsou nahrávány. To souvisí zase s občanským zákoníkem, který konstatuje, že každý má právo na ochranu svého soukromí.
Ani v rodinném domě se nejedná jen o členy rodiny, i když kameru máte třeba primárně právě pro to, abyste viděli, zda se nemocnému dědečkovi nepřitížilo, či zda si školák po příchodu domů plní své úkoly. Informace o nahrávání musí dostat i osoby poskytující rodině nějaké služby, jako například úklid, hlídání dětí, péče o zahradu apod., a také návštěvy. Nevyžaduje se žádný oficiální souhlas, stačí slovní upozornění, které tyto osoby vezmou na vědomí.
Záběr kamer v bytových domech je pak zaměřen především na vstupní dveře, schodiště v domě (ale pozor, nesmí již snímat vchodové dveře do jednotlivých bytů), společné prostory, výtah, kočárkárny, úschovna kol, sklepní kóje apod.
Kamery však většinou snímají i bezprostřední okolí domu, chodník, příjezdovou cestu, prostory pro odkládání odpadu apod. Tento prostor však již není součástí soukromého obydlí, zpravidla jde o pozemek obce či města, a tak podléhá režimu tzv. veřejného prostranství. A osoby, které se na něm pohybují, mají právo na ochranu svého soukromí podle GDPR.
Tyto kamery proto nemohou zabírat celé okolní prostranství, ani jiné domy, dětské hřiště a podobně. Podle rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů sice není zakázáno monitorovat veřejné prostranství, které úzce souvisí s užíváním vlastní nemovitosti, avšak monitorování musí být omezeno na nezbytnou míru, aby nebyla dotčena práva a svobody jiných osob, které tento prostor používají.
Pokud jsou na záznamech kamer zachyceni kolemjdoucí, nesmí se záznamy nikde používat a je třeba je chránit proti zneužití cizími osobami. Výjimkou je samozřejmě, pokud bude záznam využit jako důkaz v případě krádeže, vandalství či jiné trestné činnosti. Také je třeba stanovit maximální lhůtu pro uchovávání záznamů, která by měla podle odborníků činit několik dnů.
Důležitá je podmínka, aby osoby pohybující se v dosahu kamer byly o této skutečnosti informovány. Sloužit by k tomu měla v každém sledovaném prostoru informační tabulka, která bude upozorňovat osoby pohybující se kolem, že prostor je sledován kamerovým systémem. Na tabulce by také měl být uveden správce, tj. provozovatel kamerového systému, a kontakt na osobu, která může dotčenému poskytnout informaci o zpracování v rozsahu požadovaném zákonem.
Pro obecné nařízení o ochraně osobních údajů se používá anglická zkratka GDPR (General Data Protection Regulation). Z působnosti nařízení jsou vyloučeny činnosti fyzické osoby, při kterých jsou zpracovávány osobní údaje výlučně pro osobní či domácí činnost, a dále vylučuje z dodržování tohoto nařízení příslušné orgány, které vyšetřují trestnou činnost.
Zdroj: realitymorava.cz
