Možností, jak situaci řešit je několik.
Nemovitost ve výhradním vlastnictví jednoho z manželů
Pokud manželé bydlí v nemovitosti, která je výhradním vlastnictvím pouze jednoho z nich, získává druhý manžel, který nemovitost nevlastní, právo bydlení. To vzniká okamžikem uzavření manželství. Pokud jeden z manželů získá vlastnické právo k nemovitosti (například děděním) za trvání manželství, je datum vzniku vlastnického práva zároveň datem, kdy druhému z manželů vzniká právo bydlení.
Druhým institutem dle občanského zákoníku, který chrání právo druhého z manželů, který nevlastní nemovitost, je rodinná domácnost. Pokud manželé bydlí společně, považuje se jejich obydlí za jejich rodinnou domácnost a vlastník nemovitosti je výrazně omezen při nakládání s nemovitostí. Například nesmí bez písemného souhlasu druhého manžela nemovitost zcizit nebo zatížit právem, jehož výkon by byl s bydlením manželů neslučitelný. Může to učinit pouze tehdy, pokud zajistí druhému z manželů, resp. celé rodině, bydlení srovnatelné s dosavadním.
Zemře-li vlastník nemovitosti, v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, právo bydlení druhému z manželů zaniká, pokud na něj nepřešlo vlastnictví nemovitosti nebo její části (například jako dědictví). Může sice žádat soud, aby za obvyklé nájemné mohl v nemovitosti dál bydlet, ale pak se posuzuje, zda jsou vážné důvody, aby tomu tak bylo.
Pokud se manželé rozvedou a nedohodnou se sami na úpravě bydlení, může vlastník nemovitosti navrhnout soudu, aby stanovil povinnost manžela se vystěhovat. I v tomto případě ale může manžel požádat soud, aby mohl v nemovitosti dál bydlet. Zda mu bude vyhověno, již záleží na důvodech, které předloží.
Nemovitost ve spoluvlastnictví manželů
Spoluvlastnictví nemovitosti nastává u manželů především tehdy, pokud nemovitost koupili ještě před uzavřením manželství, tedy jako partneři. Pak má každý z nich svůj podíl na nemovitosti ve výhradním vlastnictví a může s ním nakládat tak, jak uvádí zákon. Ovšem zase zde do hry vstupuje ochrana rodinné domácnosti. Takže pokud by jeden z manželů chtěl například spoluvlastnický podíl prodat, může se druhý z manželů v rámci ochrany rodinné domácnosti dovolávat u soudu neplatnosti tohoto jednání. To platí i v případě rozvodu manželství, kdy manželé zůstávají nadále spoluvlastníky, pokud se při rozvodu nedohodnou jinak.
Nemovitost ve společném jmění manželů
Tento vztah většinou vzniká, pokud je koupě realizována již za trvání manželství a manželé nemají dohodu o odděleném jmění. Nemovitost se koupí stala součástí společného jmění, a tak práva a povinnosti k nemovitosti mají oba manželé společně a nerozdílně. Kupní smlouvu by měli podepsat oba manželé a měli by v ní být oba uvedeni jako kupující.
Avšak pokud podepíše kupní smlouvu jen jeden z nich, nic to nemění na tom, že nemovitost spadá do společného jmění manželů. Oba mají právo v nemovitosti bydlet a za nemovitosti musí jednat společně nebo jeden z nich, ale vždy se souhlasem druhého. To platí především pro prodej nemovitosti, její zatížení věcným právem, pronájem nemovitosti a další vážné úkony.
Při rozvodu manželství se nemovitost ve společného jmění vypořádává spolu s ostatním majetkem. Pokud manželství zanikne smrtí jednoho z manželů, je nejprve nutné v rámci dědického řízení vypořádat společné jmění manželů a následně pak proběhne "klasické" dědické řízení o vypořádání zbývajícího majetku, v němž může manželovi jako jednomu z dědiců připadnout další podíl na nemovitosti.
Vlastnictví nemovitosti při uzavření manželství zakládá práva a povinnosti i pro manžela, a to ať je či není spoluvlastníkem. Faktické vlastnictví však je důležité pro to, jak se bude v případě rozvodu či úmrtí jednoho z manželů s nemovitostí dále nakládat a kdo bude oprávněn v ní nadále bydlet.
Zdroj: realitymorava.cz
