Protože nemovitostní fondy nevyžadují vysoký vstupní kapitál, může na této platformě najít investiční možnosti mnohem více i drobných investorů. Navíc, mohou své peníze rozdělit do více fondů, a tím ještě více snížit případné investiční riziko.
Základem je vybrat kvalitní fond. S tím by měl pomoci investiční poradce, kterého by měl oslovit každý, který nemá v této oblasti investování žádné zkušenosti. Je třeba totiž prověřit kvalitu a správu fondu.
Nemovitostní fondy spravují většinou různorodý majetek, nejčastěji jde o kancelářské budovy, obchodní centra, sklady či celé logistické areály, a bytové domy. Kancelářské budovy či logistické objekty mají značnou výhodu oproti bytovým domům, a to díky jiným podmínkám stanovených v nájemních smlouvách, jak jsme o tom již před časem psali.
Tyto nájemní smlouvy se totiž neuzavírají na pár let, ale většinou na podstatně delší dobu, i na desítky let. Proto jistota, že nemovitost bude stále přinášet zisk, je mnohem větší než u běžného bytového domu, kde se mohou nájemníci střídat rychleji.
Mimo typu nemovitostí, které by měly být dostatečně rozmanité, je nutné při výběru fondu zjistit, jaké poplatky jsou po investorech vyžadovány za správu fondu, případně za nákup a prodej podílových listů a další aktivity.
Dalším kritériem při výběru by měly být výnosy fondu. Proto je třeba, aby se investiční poradce podíval podrobně na výroční zprávy a případně další zveřejňované doklady, které ukazují výnosy fondu nejen v současnosti, ale v celé jeho historii.
Nestačí jeden úspěšný rok, právě podle celkové historie lze seriózně odhadnout i budoucí vývoj daného fondu. S tím souvisí i management. Investiční poradce umí vysledovat, zda se fond nějakým způsobem proměnil, či zda jeho výnosy klesly nebo stouply například po výměně klíčových manažerů a podobně.
Dobrý investiční poradce nezapomene pro klienta zvážit i rizikové faktory. Mezi ně mohou patřit nejen náklady spojené se správou investic, ale také riziko propadu celého trhu nemovitostí nebo určitého segmentu, resp. typu nemovitostí, které má fond ve správě. Pokud má fond dostatečně rozmanité portfolio, riziko se pro klienta minimalizuje.
Jestliže totiž propadne jeden typ nemovitosti, další se mohou držet na stejné úrovni jako v předchozích letech, nebo může jejich hodnota dokonce růst. Příkladem toho může být posledních několik let, kdy v covidové době prudce vzrostly ceny rekreačních nemovitostí, aby se nyní vrátily na svou předcovidovou úroveň. I když právě tento typ nemívají nemovitostní fondy v držení, může se něco podobného stát i v jiném segmentu, například v oblasti obchodu či skladování.
Výhodou nemovitostních fondů je profesionální správa majetku. Odborné týmy fondů mají své specialisty na nákup, prodej i správu, což jednak může podstatně zvýšit hodnotu majetku fondu, a zároveň minimalizovat možná rizika.
Nevýhodou investice do nemovitostních fondů může být, že investor nemá přímou kontrolu nad jednotlivými nemovitostmi, které fond vlastní, a nemůže rozhodovat o jejich nákupu, prodeji a správě.
Výnosy z nemovitostních fondů se uvádějí nejčastěji ve výši 3–5 % ročně, zatímco výnosy do přímo koupené nemovitosti mezi 5–7 %. Nižší výnos však mohou vyvážit jiné přednosti. Pro menší investory to bezesporu bude fakt, že lze investovat i mnohem nižší částky, než je třeba na nákup celé investiční nemovitosti.
Dále není třeba se zabývat správou nemovitosti, tj. údržbou, opravami, pronájmy apod., což znamená podstatnou úsporu času, a vlastně i dalších finančních prostředků. Kdo chce tedy zhodnotit své finanční prostředky v realitní oblasti a nechce se sám starat o nemovitost, může pro něj být tato forma investice vhodná a relativně bezpečná.
Investice do nemovitostních fondů je navíc poměrně rychle likvidní. V řádech týdnů lze podílové listy prodat a mít své peníze zpět i s příslušným zhodnocením, což se v případě celé nemovitosti nemusí vždy tak rychle, a zároveň výhodně, podařit.
Zdroj: realitymorava.cz
