Jsou dva hlavní ukazatele, podle kterých se většinou zájemce o byt řídí, je to jeho plocha a dispozice. Pozor na definici plochy. Je stanovena vyhláškou, ale existuje několik termínů, které se od sebe liší, protože každá zahrnuje jiné součásti bytu. Makléři doporučují pečlivě si prověřit, která plocha je udávána a zda jsou rozměry správné.
Užitná plocha
Užitná plocha znamená součet ploch všech místností uvnitř vnějších stěn bytu. Nepatří do ní balkon, lodžie, terasa, sklep a podobně. Ovšem pokud je v inzerci slovo celková, měla by zahrnovat i výše uvedené výjimky. Často se používá pojem podlahová plocha. Tu tvoří půdorysy všech místností v bytě, ale pozor, včetně půdorysů všech svislých konstrukcí, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny. Navíc se do ní započítává i plocha zakrytá zabudovanými předměty, což jsou především skříně ve zdi, ale i třeba vana či sprchový kout. Jestliže tedy je v inzerci, že podlahová plocha bytu je 75 metrů čtverečních, neznamená to součet výměr jednotlivých místností, ale mnohem víc.
Obytná plocha
Posledním hojně používaným termínem je obytná plocha. Ta je naopak vždy menší, než celková užitná plocha bytu. Zahrnuje totiž jen obytné místnosti, které musí splnit požadavky vyhlášky – jedna místnost musí mít min. 8 m2 a musí být určena k obývání. Nepatří sem tedy koupelna, toaleta, spíž, předsíň nebo schodiště, ale ani třeba balkon nebo terasa.
Jak je to s dispozicemi bytu
Klasicky se uvádí v inzerci 2+1, 3+kk, 1+1, 1+0 a podobně. První číslice určuje, kolik je v bytě obytných místností. Druhé číslo specifikuje kuchyni, přičemž číslo jedna udává, že jde o samostatnou místnost a zkratka kk, že jde o kuchyňský kout v jedné z obytných místností. Samostatná místnost musí mít své okno a musí být oddělená od ostatních prostor stěnami.
Mezi příslušenství bytu, které se v základní číslici nespecifikuje, patří toaleta, koupelna, chodba, komora a podobně. To by pak mělo být v dalším textu dané inzerce. Pozor je třeba dát na variantu 1+0, což je většinou garsoniéra. Měla by mít alespoň 16 m2, ale nemusí v ní být žádná kuchyňská linka. Může být vybavena pouze malým prostorem s vařičem, případně mikrovlnkou a lednicí.
Mezonet a loft mohou být velmi variabilní
Specifickým, ale dnes poměrně častým typem bytu, je mezonet. Ten mívá oddělené obytné místnosti podobně, jako byt rozkládající se na jednom podlaží jen s tím rozdílem, že se rozkládají ve dvou patrech. Výhodou mezonetu je, že se snáze oddělí denní aktivní část života od té klidové. V jednom patře bývá kuchyně, obývací pokoj, herna, a v patře ložnice, pracovna i dětský pokoj.
Dalo by se říci, že je to výhodné uspořádání, ovšem je třeba si představit, kolikrát přebíháte doma z jednoho pokoje do druhého, a kolikrát bude třeba denně vyšlapat schody. Třeba k nemocnému dítěti, nebo když si zraníte nohu a podobně. V mezonetu také pozor na větrání. Protože se často vestavují do půdních prostor, bez klimatizace se v létě obejdete jen těžko.
Prostory bez příček, to jsou velmi často lofty. Vznikají ve starých továrnách, skladištích a podobných budovách. Bývají velice prostorné, místnosti jsou většinou hodně vysoké, takže loft může mít dvě i více pater. Nutno říci, že tento styl si zřejmě nevyberou ti, kteří touží po útulnosti a intimitě, ale spíše volnomyšlenkáři a umělci, kteří kolem sebe potřebují dostatek prostoru a vzduchu.
Pro někoho může být důležitější počet místností, než jejich plocha. Pokud totiž potřebuje v bytě umístit rodinné příslušníky různého věku a zájmů, bude volit raději menší místnosti, aby měl každý své soukromí. Kreativním lidem a osobám se specifickými zájmy náročnými na prostor může zase vyhovovat spíše loft, který si dle potřeby rozčlení nábytkem, paravany či podobnými přepážkami. Každopádně při volbě prostoru, který by se měl stát domovem, se vyplatí nespěchat.
Zdroj: realitymorava.cz
